Zpět na titulní stranu

Knihovna Ústavu T. G. Masaryka

Úvod

Ústav T.G. Masaryka vznikl 23. července 1932: první prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk podepsal toho dne Věnovací listinu a daroval nově vzniklé nadaci svoji knihovnu, archiv, muzeum (dary, které obdržel během svého prezidentského působení) i velkou finanční dotaci. Správním orgánem se stalo pětičlenné kuratorium. Záměr takového činu byl zřejmý: vybudovat samostatný vědecký ústav, který bude o svěřený majetek pečovat, systematicky ho doplňovat, publikovat výsledky práce a vydávat spisy zakladatele.

Poprvé byl ovšem tento záměr zmařen už v době 2. světové války, kdy ústav nuceně přerušil svoji činnost na několik let: nepohodlná instituce byla zrušena příkazem gestapa na jaře roku 1941. Krátké poválečné období na obnovu nestačilo, neboť fondy se vícekrát během války i po ní stěhovaly. Navíc byla činnost ústavu sledována s čím dále větší nevraživostí, která po roce 1950 vyústila v útočnou politickou kampaň. Ústav T.G. Masaryka, zlikvidován komunistickou mocí, byl v roce 1954 podruhé přinucen zanechat slibně se rozvíjející činnosti vědecké a ediční, opustit obrovskou cennou knihovnu a pečlivě vedený archiv. Tentokrát však jeho likvidace znamenala i roztříštění knižních fondů, naprostý zánik vědeckých projektů a především vymazání prostého povědomí o ústavu jako takovém.

Proto také až dnes, spolu s obnovou ústavu v demokratických poměrech, po dlouhých letech uložené v zapomnění, objevují se zde znovu bohaté pramenné sbírky, knižní i archivní, nebo i jen cenné jednotlivé nálezy; ty i ony nebylo možné nikdy úplně zpracovat, neboť čas k tomu příhodný chyběl dlouhá desetiletí. Stejně tak i některé teprve se rodící snahy o studii, zprávy vědecké obci o objevených souvislostech ve fondech ÚTGM – a zde mám na mysli především knihovnu ústavu – byly pohřbeny (téměř doslovně) rozptýlením fondu, valnou ztrátou sekundární evidence i dokladů o činnosti a vědeckých záměrech pracovníků.

Knihovna ÚTGM

V době založení nadace Ústavu T.G.M. měla knihovna asi 70 000 svazků – číslo úctyhodné, zakládající svoji pověst na Masarykově osobní tzv. profesorské knihovně a stále rostoucí cílevědomým rozšiřováním koupí, dary a odkazy z velké části i zahraničními. Knihovna se profilovala zejména podle potřeb státnických a filozofických, ale její tématický záběr byl širší: kromě řady vědních oborů zde byla zastoupena i beletrie, navíc také – samozřejmě výběrově – tisky ohraničené datem vydání 1501–1800.

V roce 1938 narostl fond koupí unikátní soukromé sbírky Rudolfa Hirsche a dosáhl tak čísla více než 200 000 knihovních jednotek v čase likvidačního řízení kolem roku 1954. Veškeré sbírkové fondy ústavu byly poté rozděleny: archiv spolu s cennou původní částí Masarykovy knihovny připadl Ústavu dějin KSČ, knižní fondy byly rozděleny mezi tehdejší Základní knihovnu ČSAV a Národní a universitní knihovnu. Rozdělení bylo nešetrné a nelogické, pohromadě se nezachovala ani vícesvazková díla, ani ročníky časopisů, na dvě různá místa se dostal i historický fond starých tisků. Kolem roku 1968 došlo ještě k dalšímu přesunu části fondu z Ústavu dějin KSČ do tehdejší Státní knihovny ČSSR.

Historický fond v knihovně ÚTGM

Jednotlivě lze najít staré tisky i v osobní Masarykově knihovně, později byly doplňovány z  nabídek pražských antikvariátů – obvykle pocházely z rozprodaných sbírek soukromých majitelů. Jejich počet ovšem i tak nepřesáhl zprvu několik set výtisků. Jak si dnes lze povšimnout, ÚTGM doplňoval historický fond na základě určitých kritérií. Koupě starého tisku i tehdy byla záležitostí poněkud „nadstandardní“ a výběr vedený v duchu zásad, na nichž spočívalo dílo zakladatele, byl proto poměrně přísný. Naprostou výjimkou, která skladbu fondu natrvalo ovlivnila, byla již zmíněná koupě knihovny Rudolfa Hirsche: sbírka obsahovala přibližně 10 000 starých tisků mimořádné hodnoty, shromážděných s dokonalou bibliofilskou znalostí a s tématickým záběrem nesrovnatelně šířeji pojatým než dosavadní akvizice ÚTGM vůbec umožňovala.

Rudolf Hirsch a jeho knihovna

Rudolf Hirsch se narodil roku 1880 v Plzni v německé židovské rodině. Po maturitě na gymnáziu pokračoval ve studiu filozofie, archeologie, etnografie a dějin umění v Mnichově. Zde se setkal s vynikajícími osobnostmi. Patřil mezi ně archeolog Adolf Furtwängler, filozof a psycholog Theodor Lipps, ekonom Lujo Brentano. Rozhodující vliv na jeho pozdější příklon k fenomenologii mělo ovšem setkání s Edmundem Husserlem. Několik dalších let strávil Rudolf Hirsch ve Florencii jako soukromý sekretář filozofa Franze Brentana. Zde se historie dotkla několika jmen: za žáka Franze Brentana se považoval i Edmund Husserl, kterému Brentanovy přednášky doporučil T.G. Masaryk.

Rudolf Hirsch se sice souběžně vzdělával v Mnichově a pobýval pracovně i studijně ve Florencii a v Římě, nakonec však studia neukončil ani doktorátem a vrátil se do své rodné Plzně. Důvodem byla zajisté sběratelská vášeň – všechna místa dlouhodobých pobytů i studijních cest po Evropě pro něj znamenala i úžasné akviziční možnosti pro jeho stále rostoucí soukromou knihovnu a nelákala ho proto žádná kariéra: vždy by ho nějakým způsobem omezovala. Postupně tak nashromáždil za svůj nedlouhý život přibližně 60 000 svazků knih mimořádné evropské, ba světové úrovně.

Osudy knihovny po jeho smrti v roce 1934 byly však obrazem soudobých českých událostí i osobních zájmů: zprvu liknavost ÚTGM ve věci odkoupení, kalkulování s cenou na straně ústavu i dědiců, posléze odsunutí koupě vůbec v době před Mnichovskou dohodou až nakonec ústav převzal knihovnu za rychle dohodnutou cenu v listopadu 1938 – to již za značné nervozity židovských advokátů, kteří dědice zastupovali. Soukromý celek nebylo možno zpracovat za války a tím méně v době po ní, ústav byl zrušen, a spolu s tím rozdělena knihovna ÚTGM i Hirschův fond. Čas vymezený na řádný vědecký výzkum a odhalení důležitých souvislostí historického fondu byl velmi krátký.

Současnost

V 90. letech 20. století, spolu s obnovováním činnosti ústavu v novém demokratickém státě, se i fondy knihovny začaly navracet ke svému správci – tehdejšímu Masarykovu ústavu AV ČR (v roce 2006 se MSÚ spojil s Archivem AV ČR v jedinou instituci). Majitelem knihovny je Ústav T. G. Masaryka, o.p.s. Navracení ovšem bylo komplikované – spolupůsobily zde nepříznivé finanční podmínky, spleť právních předpisů a zprvu i nemožnost umístit knihy do vyhovujících depozitářů. Praktické starosti ovlivňovaly tak přirozeně i pohled na knihovnu jako historický celek, zdroj knihovědných analýz a netušených objevů.

Popišme situaci jen určité části, tj. historického fondu: celek více než deseti tisíc svazků starých tisků se navrátil ze dvou míst dlouhodobého uložení – z Národní knihovny ČR a z Knihovny Akademie věd ČR. Nebyl nijak roztříděný a postrádal jakoukoli sekundární evidenci. Staré tisky z Knihovny AV ČR, tj. asi 1 500 svazků, byly uloženy v depozitáři ústavu Na Florenci, celek, který se navrátil z Národní knihovny ČR, tj. 9–10 000 svazků, byl s dalším „novodobým“ fondem převezen do depozitáře Státního oblastního archivu v Rakovníku. V létě 2004 se odtud knihovní fondy přestěhovaly do nově vybudovaného depozitáře Akademie věd v Jenštejně u Prahy.

Po padesáti letech se tak historický fond původního Ústavu TGM dostal na místo, které slibuje zájem veřejnosti i vědecké obce. Mnohé velké či drobné soubory včleněné postupně do původních ústavních sbírek, zejména pak soubory z nebývale rozsáhlého fondu starých tisků, sdílely po léta osud zapomenutých pokladů. Navrátily se a jsou dobře uloženy, čekají však stále na kvalitní zpracování a – své znovuobjevení.